Asi všichni známe ten stav, kdy je třeba, abychom začali nebo naopak dokončili nějakou práci, klidně i oblíbenou činnost. Zadrhli jsme se v polovině, jsme těsně před finále nebo nám chybí jen krůček k začátku, ale jako bychom najednou nevěděli, kudy do toho. Připadáme si trochu jako ve slepé uličce a nevidíme tu pravou cestičku, která by nás vyvedla dál. Ne a ne se posunout z místa. Zkrátka, došla nám inspirace.

Všechno je promyšleno, detaily dotažené, rozumíme dokonale všemu, na čem děláme, chybí nám jen ta pověstná třešnička, abychom měli dort hotový. Není tedy žádný důvod, proč bychom nemohli pokračování na chvíli odložit.

Samozřejmě nemám na mysli něco, co jsme odkládali skutečně až na šibeniční termín. To se pak holt musíme zakousnout a dílo nějak dokončit. Odložit můžeme to, na čem pracujeme už nějakou dobu, ať je to rozhodnutí nebo diplomka. Jen tak, abychom se pomyslně nadechli.

Nejvíce nás překvapí, jak málo někdy stačí. Ať už hodíme vše za hlavu a vyrazíme na procházku, o které jsme si mysleli, že si ji TEĎ přece nemůžeme dovolit, nebo si jen v klidu sedneme ke kafi.

Jako blesk z čistého nebe se objeví myšlenka, řešení, na které jsme tak dlouho čekali. Neutíkejme pak ihned zpátky k práci. Vychutnejme si to, co nám umožnilo cestičku najít. Dokončeme procházku, dopijme kávu. Naše vnitřní zdroje se osvěží a začnou napájet tu jiskřičku inspirace. Práce nám pak půjde mnohem snadněji, protože jsme uvolnili a otevřeli cestu zablokovanou naším příliš velkým úsilím. A já si jdu udělat to kafe J.

Mohlo by vás zajímat:

Utopenci kluci v akci

Avokádová pomazánka Kluci v akci