Když se narodil můj syn a poprvé otevřel oči, spatřila jsem v nich něco nevýslovného. Byla tam celá jeho bytost, celý ten muž, který z něho teprve vyroste. Díval se na mne tak, že mi skoro vhrkly slzy do očí. Díval se na mne z hloubi svojí duše, z nejtajnějších zákoutí svého srdce.

Dítě rostlo a v každodenním shonu jsem se mu do očí už tak často nedívala, nikdy jsem ale na ten pohled nezapomněla. Ani chlapeček se mamince už tak hluboce do očí nedíval, neměl na to čas, vždyť přece objevuje svět každým krůčkem! Vyrůstal a samozřejmě začal zkoušet, co si může dovolit. S velkým sebezapřením jsem připustila, že mu skutečně musím nastavit hranice, jinak mi bude za chvíli „skákat po hlavě“. Zkouší to dodnes a bojujeme stále, ale ve vzácných chvilkách pohody cítím, že chápe, jak je dobré občas tu maminku poslechnout J. A jak je mu při tom dobře.

Před nějakým časem jsem si uvědomila, jak málo mu říkám, že ho mám ráda. Začala jsem si dávat pozor a říkám mu to pravidelně, hlavně večer, když si povídáme před spaním. Některý den, kdy jsme měli hodně povinností a na nějakou zábavu nám ani nezůstal čas, reaguje syn otázkou, která mne poprvé velmi zarazila. Mami, a ty mě máš opravdu ráda? Cítila jsem, jak ho moje ujištění uklidnilo, jak byl rád, že to tak je.

Ten kluk, ten malý chlap, si hraje na drsňáka a zkouší to nejen na spolužáky, ale na maminku. Nic ho nerozhází, všechno je mu jedno, povinnosti plní buď nepatrným pohybem malíčku levé ruky nebo pod nejkrutějšími pohrůžkami zákazu oblíbené počítačové hry. Prostě jak se mu chce. Dělá si po svém, roste z něho chlap se vším všudy. Ale potřebuje slyšet ujištění, že ho mají blízcí rádi. Doufám, že i on, až z něho ten chlap opravdu bude, si uvědomí, jak je důležité vyslovit to kouzelné Mám tě rád.

Mohlo by vás zajímat:

Utopenci kluci v akci

Avokádová pomazánka Kluci v akci