Naše dny jsou plné shonu, práce, různorodých zážitků. Doma nás po celém pracovním dnu čeká většinou ještě další kolečko, děti, partneři, domácnost. Když si pak můžeme konečně v klidu sednout, pokračujeme v „krmení“ své mysli.

Pustíme si televizi, otevřeme počítač, v lepším případě knížku. Tělo je sice už v klidu, ale mozek se nezastavil. Dostává další porci informací. Jsme-li unaveni, přijímá náš mozek pasivně vše, co mu naservírujeme. V okamžiku, kdy chceme „vypnout“, zjistíme, že to není tak jednoduché. Myšlenky se nedají zastavit na povel a žijí si svým vlastním životem. Víme, že ke kvalitnímu odpočinku i spánku potřebujeme klid, ale jak jej docílit ve svém vlastní hlavě?

Začněme okamžikem, který známe skoro všichni. Ulehneme do peřin a unaveni na smrt předpokládáme, že do pěti minut musíme usnout. Ovšem právě tak asi za těch pět minut jsme najednou bdělí a i kdybychom napočítali milióny oveček, usnout se nám nedaří. Můžeme však zkusit začít „počítat“ něco „hmatatelnějšího“. Všimněme si svého dechu. Každopádně je lepší lehnout si na záda a začít výdechem. Nádech přijde automaticky, ale za chvíli začneme vnímat, jak nedokonale vydechujeme. Kolik vzduchu v nás ještě zůstává a způsobuje napětí téměř v celém těle. Ano, myšlenky nám budou utíkat, ale po chvíli se nám přece podaří natolik se soustředit, že pocítíme nepřetržitý rytmus dechu. Výdechy budou vydatnější a nádechy hlubší.

Zároveň přestaneme vnímat výraznou hranici, kdy se výdech přechází v nádech a naopak. A teď už možná spíme J. Tělo se začne uvolňovat a mysl vyprazdňovat. Zopakujeme-li cvičení každý večer, stane se tato činnost pro nás automatickou. Uvolníme se daleko rychleji i v období zvýšeného stresu a odpočineme si mnohem kvalitněji.