Za ta léta, co se od maturity živím prací, jsem prošel už více firmami. Každá z nich si myslela, že je v něčem lepší než ostatní. Pokoušela si vytvořit jakousi image i navenek, aby působila pohodově, sympaticky jako kamarád z vedlejšího vchodu a přitom splnit i módní kritéria. I pracovní oblečení podléhá módě, jak zjistíte tady. Jde samozřejmě i o to, aby firmám přibývalo jejích zákazníků. 

Diskutuji o vhodném logu na pracovní oblečení

Tím, co je na firmě většinou nejvíc vidět, je logo. Někdo má logo výrazné, takové, že vás na první pohled praští do očí. Jiné působí sice méně nápadně, ale tak nějak v podtextu cítíte solidnost. Jiné je dynamické a barevné, jiné zase klidné a střízlivé. Když jsme tuhle se sestrou zase diskutovali nad jejími návrhy o tom, jak by vlastně dobré pracovní oděvy měly vypadat, pobavili jsme se o tom, jaká pravidla platí pro poskytování a podobu pracovních oděvů – o tom si můžete přečíst zde a pak došlo i na logo. Otázky pršely jedna za druhou. Prohlédli jsme si i různé e-shopy nabízející oblečení jako třeba Nerio, abychom zjistili, jak se staví k otázce loga.

Navrhuji menší obrázek 

Jak velké by třeba mělo logo být na firemním tričku nebo mikině? A dávat ho tam vůbec, nebo nechat oděv bez něj? „Určitě bych tam logo dal,“ argumentoval jsem. „Právě tohle posílí loajalitu lidí,“ říkám a sestra souhlasí. Jak velké zvolit? „Raději menší. Asi bych nepřekračoval délku pěti centimetrů a na výšku tak maximálně tři,“ navrhuji. Sestra přikyvuje na souhlas. 

Nechci být hlupákem

„Pokud je logo firmy jednoduché a výrazně, úplně klidně bych šla na ještě menší velikost, protože ten prvek pak působí dominantně, i když je relativně malý,“ přidává něco ze svých grafických zkušeností. „Obrovské logo přes celý hrudník si může na tričko natisknout leda hlupák,“ dodávám a já přece nechci být hlupákem. I s tímhle Pavlína souhlasí. A propos, když už jsme u toho tisku. Je lepší logo natisknout, nebo vyšít?

OČI MI ZÁŘÍ NADŠENÍM

Tady už se v názorech rozcházíme. Já jsem jednoznačně pro tisk. Pár měsíců jsem dělal také údržbáře v jedné tiskárně, kde sítotiskem potiskovali trička. Viděl jsem na vlastní oči, jaká úžasná kouzla se dají dělat. Dají se použít různé barvy, včetně třeba svítících, nebo termobarev, které mění odstíny díky teplu. Oči mi září nadšením z představy, že by i pracovní oblečení mohlo být takhle veselé a hezké a hned to také Pavlíně řeknu. 

Některé věci mi nedochází

Pavlína ale moje nadšení mírní. „Jasně, taky vím, že tyhle barvy existují a co se s nimi dá dělat. Jenže uvědom si, že jsou taky dost nákladné a výrobu těch pracovních triček to nakonec dost prodraží. A žádné firmě se nebude chtít kupovat trička, která budou stát dvojnásobek proti ostatním,“ dává mi co proto. Má pravdu, tohle jsem si neuvědomil, nějak mi to nedošlo.

Pavlína ale pokračuje dál. „Kromě toho si nemyslím, že by firemní tričko mělo vypadat jako papoušek, který hraje všemi barvami. Chce to jednu, maximálně dvě podkladové barvy, malé logo a nic víc,“ vrací mne z mých hravých kreativních představ zpátky na zem. I tohle chápu. Firemní kultura včetně oblékání má svá pevná pravidla a tohle by byl opravdu úlet. 

„Já bych byla pro šité logo, ne tištěné,“ vysvětluje mi dál. „Jasně, můžeš namítnout, že šité logo může být dražší, než tištěné a v mnoha případech to tak i je, ale vypadá to reprezentativněji. Navíc opravdu malé šité logo cenu trička zase o tolik nezvýší,“ argumentuje racionálně. Musím uznat, že to má logiku. Je prostě znát, že o tom Pavlína skutečně něco ví. 

Hledám ideální umístění

Nakonec dospějeme ke společnému závěru, že nejlepší je zkombinovat jednu barvu jako poklad a na ni vyšít malé logo v kontrastní barvě. Třeba tmavě modré logo na žlutém tričku bude vypadat skvěle. A kam logo umístit? Tvrdím, že na tričkách a mikinách na pravou stranu hrudníku, u kalhot na kapsu. Pavlína mi to bez nejmenších pochyb schvaluje. 

Měli by podle vás firmy umisťovat svá loga na pracovní oblečení? A na jaké místo a v jaké velikosti je to podle vás ideální?